Oldřich Lepil
| doc. RNDr. Oldřich Lepil, CSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. října 1933 (90 let) Rousínov (okres Vyškov) |
| Povolání | Vysokoškolský učitel, didaktika fyziky, předseda redakční rady časopisu Matematika-Fyzika-Informatika |
| Alma mater | Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého |
| Témata | Projektování výuky, tvorba učebnic a učebních pomůcek, didaktické problémy fyzikálního vzdělávání, fyzikální experiment, didaktické využití IT |
| Významná díla | Seznam děl v Souborném katalogu ČR (nkp.cz) |
| Ocenění | Čestný člen JČMF (1990) Zlatá medaile UP (2003, 2008) |
| Manžel(ka) | Květuše Lepilová, roz. Lýsková (1933-2020) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oldřich Lepil (* 18. října 1933 Rousínov) je český didaktik fyziky a vysokoškolský učitel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po absolvování gymnázia ve Vyškově (1945–1951) studoval učitelství fyziky a chemie na Přírodovědecké fakultě MU v Brně, které ukončil v roce 1955. Do praxe nastoupil na Jedenáctileté střední škole v Gottwaldově (Zlíně), kde působil do roku 1963. V roce 1963 byl přijat jako odborný asistent na katedru experimentální fyziky a didaktiky fyziky Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, se kterou po odchodu do důchodu spolupracuje jako emeritní spolupracovník katedry experimentální fyziky. V roce 1967 získal na tomto pracovišti akademický titul RNDr. V roce 1968 ukončil vědeckou přípravu v oboru teorie vyučování fyzice a získal vědeckou hodnost kandidáta pedagogických věd (CSc.). V roce 1987 byl jmenován docentem didaktiky fyziky.[1][2]
Podílel se na projektech výuky fyziky na středních školách. Spolupracoval na tvorbě učebních osnov fyziky pro gymnázium, rámcových vzdělávacích programů pro střední odborné školy a požadavků ke státní maturitě z fyziky. Hlavním pracovním zaměřením je tvorba učebnic fyziky pro střední školy, sbírek úloh a metodických materiálů pro učitele fyziky.[3] Je koordinátorem práce na učebnicích pro gymnázium. Věnuje se fyzikálním experimentům, převážně zaměřeným na výuku elektřiny, zejména elektroniky a na využití počítače ve výuce fyziky.
Je autorem obrazových učebních pomůcek, diafilmů, obrazových souborů pro zpětnou projekci a 13 krátkých výukových filmů a 50 kazetových filmů pro výuku elektřiny na základní škole.[3]
V roce 1991 se podílel na vytvoření pedagogického časopisu pro učitele Matematika – Fyzika – Informatika[4] ve spolupráci se Stanislavem Židkem (matematika) a Stanislavem Trávníčkem (informatika). Do roku 2019 byl vedoucím redaktorem a redaktorem pro fyziku, nyní je předsedou redakční rady časopisu.
Aktivně se podílel na činnosti Jednoty českých matematiků a fyziků (JČMF), jejímž členem je od roku 1956. Byl organizátorem řady odborných konferencí a seminářů k problematice didaktiky fyziky a fyzikálního vzdělávání. Byl předsedou Fyzikální pedagogické sekce JČMF, předsedou pobočky JČMF v Olomouci a místopředsedou ústředního výboru JČMF (1999–2006). Je čestným členem JČMF.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Je autorem učebnic fyziky, sbírek úloh, monografií k problematice fyzikálního vzdělávání a statí v odborných časopisech a sbornících z konferencí.[3]
Monografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Elektronika ve škole (1972)
- Modely a modelování ve výuce fyziky (1986)
- Integrovaná přírodověda (2006)
- Dynamické modelování (2007)
Učebnice fyziky (výběr)[editovat | editovat zdroj]
První učebnice vydané ve Státním pedagogickém nakladatelství[editovat | editovat zdroj]
- Fyzika pro III. ročník střední všeobecně vzdělávací školy (1965)
- Praktická cvičení z fyziky (1965)
- Fyzikální základy techniky (1975)
1. vydání učebnic v nakladatelství Prometheus[editovat | editovat zdroj]
- Fyzika pro gymnázia. Elektřina a magnetismus (1992), Optika (1993), Mechanické kmitání a vlnění (1994)
- Fyzika pro střední školy I a II (1993)
- Sbírka úloh z fyziky pro střední školy (1995)
- Přehled středoškolské fyziky (1996)
- Sbírka testových úloh k maturitě z fyziky (2001)
Publikace z didaktiky fyziky[editovat | editovat zdroj]
- Didaktika fyziky. Obecné otázky (1978)
- Netradiční typy fyzikálních úloh (1995)
- Příručka pro učitele fyziky na střední škole (2007)
- Fyzika aktuálně. Příručka nejen pro učitele fyziky (2009)
Výukové filmy[editovat | editovat zdroj]
- Vznik a druhy vlnění (1962)
- Vodivost polovodičů (1964)
- Elektromagnetické pole dipólu (1968)
- Elektron v magnetickém poli (1977)
- Elementární elektrický náboj (1980)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MFI, Editor. K životnímu jubileu Oldřicha Lepila. Matematika–Fyzika–Informatika. 2023-08-31, roč. 32, čís. 3. Dostupné online [cit. 2024-04-12]. ISSN 1805-7705.
- ↑ Zprávy a oznámení. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 2023, roč. 68, čís. 3, s. 210–214. Dostupné online [cit. 2024-04-12]. ISSN 0032-2423.
- ↑ a b c Oldřich Lepil: Výběr příspěvků (Příloha 3. čísla časopisu Matematika – fyzika – informatika 32/2023
- ↑ Matematika–Fyzika–Informatika: Historie časopisu
